Malování je pro mě nikdy nekončící výzva. Možná jsem nějaký talent zdědil po dědovi a po tátovi, ale to je málo. To nikdy nemůže stačit. Zkoušel jsem malovat od dětství.
Ale jen občas, příležitostně, náhodně, když mě to zrovna napadlo. Od devadesátých let minulého století jsem alemaloval - dalo by se říct - už vlastně pravidelně. Tempem asi tak jeden malý obrázek za rok. Někdy jsem ale třeba 3-4 roky nenamaloval nic a mnohem víc jsem se věnoval jinému koníčku - countryové a bluegrassové muzice.
Můj táta začal malovat obrázky až po sedmdesátce a já si říkal, že jednou v důchodu začnu malovat intenzívně jako on taky. Nakonec jsem se ale rozhodl začít dřív, protože Nikdy nevíme, kolik času nám zbývá a kolik toho ještě stihneme...